Medaile české osobnosti
Pražská mincovna: Z důvodu celozávodní dovolené (22.7.-4.8.) je dostupnost výrobků mincovny omezena.
Dárky C Čestmír Čestmír Dukát

Galerie osobností

V monarchiích je to obraz vladaře, kdo zdobí každou minci nebo bankovku. V Čechách je to portrét významných českých osobností. Panovníků, umělců a myslitelů, kteří formovali český národ. Na každou rytinu těchto českých velikánů se můžeme právem dívat jak na umělecké dílo. České bankovky jsou proto největší českou galerií, kterou má doma každý z nás. To je zároveň poselstvím, že každý významný čech může být jednou vyobrazen na české bankovce. Jméno každé význačné osobnosti může být vyraženo na českém dukátu. Záleží jen na nás, jaké hodnoty odkážeme národu my.  
Přemysl Otakar I

Přemysl Otakar I

20 Kč.



Přemysl Otakar I. je jedním z nejvýznamnějších českých králů, jehož vláda měla klíčový vliv na formování českého státu. Jeho schopnost konsolidovat moc, získat dědičný královský titul a vydání Zlaté buly sicilské jsou milníky, které výrazně ovlivnily české dějiny.

Svatá Anežka Česká

Svatá Anežka Česká

50 Kč.



Svatá Anežka Česká, narozená kolem roku 1211 a zesnulá 2. března 1282, byla dcerou krále Přemysla Otakara I. a jeho druhé manželky Konstancie Uherské. Anežka, známá také jako Anežka Přemyslovna, je jednou z nejvýznamnějších postav české historie a církevního života. Její život a dílo jsou plné oddanosti, lásky k bližním a hluboké spirituality, které zanechaly nesmazatelnou stopu v srdcích českého lidu.
Tomáš Garrigue Masaryk.

Tomáš Garrigue Masaryk.

5000 Kč.



Tomáš Garrigue Masaryk, narozený 7. března 1850 v Hodoníně a zemřelý 14. září 1937 v Lánech, je jednou z nejvýznamnějších postav české a československé historie. Byl filosof, pedagog, politik a první prezident Československa. Jeho život a dílo jsou ztělesněním ideálů demokracie, humanity a národní identity.



Přemysl Otakar I

Přemysl Otakar I., narozený kolem roku 1155 a zemřelý 15. prosince 1230, byl významným českým králem, který vládl v letech 1192 až 1230 s krátkou přestávkou mezi lety 1193 a 1197. Byl členem přemyslovské dynastie, jež hrála klíčovou roli v českých dějinách. Přemysl Otakar I. je známý svou schopností konsolidovat moc, modernizovat správu země a zajistit stabilitu svého království v období politických nepokojů a válek.

Přemysl Otakar I. se stal knížetem Českého království po smrti svého bratra Bedřicha. Jeho cesta k moci nebyla jednoduchá, musel čelit četným vnitřním a vnějším konfliktům. Po krátké vládě v roce 1192 byl Přemysl sesazen a uprchl do exilu. Po několika letech exilu a složitých politických manévrech se v roce 1197 znovu chopil moci, tentokrát s podporou významných českých šlechticů.

Jedním z nejvýznamnějších úspěchů Přemysla Otakara I. bylo získání dědičného královského titulu pro české panovníky. V roce 1198 byl papežem Inocencem III. uznán králem, což potvrdil císař Filip Švábský. Tento titul nebyl jen symbolický, ale také politicky významný, protože posiloval prestiž českého panovníka v rámci Svaté říše římské. Přemysl Otakar I. tím zajistil stabilitu a kontinuitu pro své potomky.

Dalším klíčovým momentem vlády Přemysla Otakara I. bylo vydání Zlaté buly sicilské v roce 1212. Tento dokument, vydaný císařem Fridrichem II., formálně uznal dědičný královský titul pro české panovníky a zaručil právo na volbu českého krále bez zásahů zvenčí. Zlatá bula také potvrdila hranice českého království a další privilegia, čímž posílila suverenitu a nezávislost českého státu.

Přemysl Otakar I. byl nejen schopným politikem, ale také reformátorem. Během své vlády se zaměřil na modernizaci státní správy a posílení královské moci na úkor šlechty. Zaváděl nové právní normy a usiloval o centralizaci moci. Jeho vláda byla charakterizována ekonomickým růstem, rozvojem měst a podporou obchodu. Přemysl také podporoval kolonizaci neosídlených oblastí a rozvoj zemědělství.

Přemysl Otakar I. byl dvakrát ženatý. Jeho první manželkou byla Adléta Míšeňská, se kterou měl několik dětí, včetně budoucího krále Václava I. Po rozvodu s Adlétou se oženil s Konstancií Uherskou, s níž měl také několik potomků, včetně budoucího krále Přemysla Otakara II.

Přemysl Otakar I. zanechal významné dědictví. Jeho vláda položila základy pro stabilní a prosperující české království. Jeho úsilí o centralizaci moci a modernizaci státní správy mělo dlouhodobý dopad na vývoj českého státu. Jeho potomci, včetně slavného Přemysla Otakara II., pokračovali v jeho díle a dále posilovali českou státnost.

Přemysl Otakar I. je jedním z nejvýznamnějších českých králů, jehož vláda měla klíčový vliv na formování českého státu. Jeho schopnost konsolidovat moc, získat dědičný královský titul a vydání Zlaté buly sicilské jsou milníky, které výrazně ovlivnily české dějiny. Přemysl Otakar I. je právem považován za jednoho z největších státníků české historie, jehož odkaz žije dodnes.

Svatá Anežka

Svatá Anežka Česká, narozená kolem roku 1211 a zesnulá 2. března 1282, byla dcerou krále Přemysla Otakara I. a jeho druhé manželky Konstancie Uherské. Anežka, známá také jako Anežka Přemyslovna, je jednou z nejvýznamnějších postav české historie a církevního života. Její život a dílo jsou plné oddanosti, lásky k bližním a hluboké spirituality, které zanechaly nesmazatelnou stopu v srdcích českého lidu.

Anežka se narodila do významného královského rodu Přemyslovců. Už od útlého věku byla zaslíbená vysokému postavení, které ji předurčovalo k životu na královských dvorech Evropy. Byla zasnoubena s několika významnými šlechtici, včetně Jindřicha III. Anglického a Fridricha II. Sicílského, avšak žádný z těchto sňatků se neuskutečnil. Anežka se místo toho rozhodla pro duchovní cestu, která ji vedla k zasvěcení svého života Bohu a službě potřebným.

V roce 1232 Anežka založila v Praze klášter Na Františku, který se stal domovem pro řád klarisek. Tento klášter, známý jako Klášter svaté Anežky České, se stal centrem duchovního a charitativního života v českých zemích. Anežka zde nejen žila, ale také aktivně působila, vedla a inspirovala další ženy k následování duchovní cesty. Klášter se stal místem modlitby, vzdělávání a péče o chudé a nemocné.

Anežka byla známá svou charitativní činností a hlubokým soucitem s potřebnými. Založila špitál, který sloužil chudým a nemocným, a byla neustále aktivní v péči o ty nejzranitelnější. Její láska k bližním a oddanost službě druhým byly inspirací pro mnoho dalších lidí. Anežka věřila, že každá osoba je Božím stvořením a zaslouží si úctu a péči, bez ohledu na svůj společenský status.

Anežka měla hluboké duchovní vize a byla známá svými zázraky. Podle legendy měla schopnost uzdravovat nemocné a přinášet útěchu trpícím. Její duchovní vize a mystické zážitky byly často spojovány s její intenzivní modlitbou a oddaností Bohu. Anežka věřila, že její duchovní povolání je Božím darem, který má sloužit k dobru všech lidí.

Anežčina svatost byla uznávána již během jejího života a po její smrti se stala předmětem lidové úcty. Oficiální kanonizace však proběhla až 12. listopadu 1989 papežem Janem Pavlem II., což bylo v době významných politických změn v Československu. Anežčina kanonizace byla vnímána jako symbol naděje a obnovy pro celý národ.

Anežka je dnes uctívána jako patronka Čech a její odkaz je živý v mnoha charitativních a duchovních organizacích. Klášter svaté Anežky České v Praze je nejen historickým a duchovním centrem, ale také místem kulturního dědictví, které připomíná její život a dílo.

Život a dílo svaté Anežky České jsou inspirací pro mnoho lidí po celém světě. Její oddanost Bohu, láska k bližním a neúnavná služba potřebným jsou příkladem skutečné křesťanské lásky a soucitu. Anežka nás učí, že pravá velikost spočívá v službě druhým a že duchovní síla může přinášet zázraky i v nejtěžších časech.

Svatá Anežka Česká je jednou z nejvýznamnějších osobností české historie a církevního života. Její život je svědectvím o síle víry, lásky a služby druhým. Anežčina oddanost a její zázraky jsou inspirací pro všechny, kdo hledají cestu ke skutečné duchovní hloubce a lidskosti. Její dědictví je živým připomínáním, že každý z nás může přinášet světlo do světa kolem nás skrze lásku a soucit.

Tomáš Garrigue Masaryk.

Tomáš Garrigue Masaryk, narozený 7. března 1850 v Hodoníně a zemřelý 14. září 1937 v Lánech, je jednou z nejvýznamnějších postav české a československé historie. Byl filosof, pedagog, politik a první prezident Československa. Jeho život a dílo jsou ztělesněním ideálů demokracie, humanity a národní identity.

Masaryk se narodil do skromných poměrů. Jeho otec, Josef Masaryk, byl kočí a matka, Terezie Masaryková, byla kuchařka. Navzdory těmto skromným začátkům byl Masaryk nadán neobyčejným intelektem a touhou po vzdělání. Studoval na gymnáziu v Brně a poté na Vídeňské univerzitě, kde získal doktorát z filosofie. V roce 1877 se oženil s Američankou Charlottou Garrigue, což vedlo k přijetí jména Garrigue jako součásti jeho příjmení.

Masarykova akademická kariéra byla zaměřena na filosofii a sociologii. Působil jako profesor na Univerzitě Karlově v Praze, kde se zabýval kritickým myšlením a propagací demokratických hodnot. Jeho práce se často zaměřovaly na otázky národní identity, morálky a demokracie. Masaryk byl také autorem mnoha významných děl, mezi něž patří například "Česká otázka" a "Naše nynější krize".

Masarykova politická kariéra začala na konci 19. století. Stal se poslancem rakouského parlamentu, kde prosazoval zájmy českého národa a bojoval za demokratické reformy. Jeho odhodlání a nekompromisní postoj k otázkám pravdy a spravedlnosti ho často stavěly do opozice proti rakousko-uherskému režimu.

Během první světové války se Masaryk stal jedním z hlavních vůdců československého zahraničního odboje. V roce 1915 odešel do exilu, aby bojoval za nezávislost českých zemí. Spolu s Edvardem Benešem a Milanem Rastislavem Štefánikem se podílel na vzniku Československé národní rady, která se stala základem budoucího československého státu. Masaryk cestoval po Evropě a Spojených státech, kde získával podporu pro myšlenku nezávislého Československa.

Po skončení první světové války a vyhlášení Československé republiky 28. října 1918 byl Tomáš Garrigue Masaryk zvolen prvním prezidentem nově vzniklého státu. Jako prezident se zaměřil na budování demokratických institucí, podporu vzdělání a vědy a zajištění sociální spravedlnosti. Jeho vláda byla charakterizována snahou o integraci různých národností v rámci státu a prosazováním humanitních hodnot.

Masarykova filosofie byla založena na myšlenkách humanity, pravdy a demokracie. Věřil, že politika musí být morální a že pravda je základem spravedlivé společnosti. Masarykova idea "demokracie s lidskou tváří" znamenala, že politické rozhodování musí být založeno na etických principech a respektu k lidským právům. Tyto hodnoty se staly základem jeho politického a společenského působení.

Masaryk zůstal prezidentem až do roku 1935, kdy kvůli špatnému zdraví abdikoval. Na jeho místo nastoupil Edvard Beneš, Masarykův dlouholetý spolupracovník. Masaryk se poté stáhl do ústraní a zbytek života strávil v Lánech, kde se věnoval psaní a přemýšlení o budoucnosti Československa. Zemřel 14. září 1937 a byl pohřben na hřbitově v Lánech, kde je jeho hrob dodnes místem uctívání.

Tomáš Garrigue Masaryk zanechal hluboký odkaz, který přetrvává dodnes. Jeho myšlenky a ideály jsou stále aktuální a inspirovají generace Čechů a Slováků. Masarykova vize demokratického a spravedlivého státu, založeného na humanitních hodnotách, je stále vzorem pro moderní společnost. Jeho život a dílo jsou svědectvím o síle ideálů a odhodlání změnit svět k lepšímu.

NEAKTIVNÍ COOKIES Vypnuté cookies nám nedovolují ladit tyto stránky dle vašich preferencí. Jejich aktivací nám umožníte lépe pečovat o vaše pohodlí. Více o cookies.